Andělé zvířat bez hranic: Eva Hubená o cestách s dodávkou krmiva do Rumunska, kastračních kampaních a záchraně z kilútulků
Některým lidem nestačí pomáhat pouze ve svém nejbližším okolí. Předsedkyně spolku Andělé zvířat bez hranic z.s.Eva Hubená sedá každé dva měsíce za volant dodávky a sama nebo s kolegy absolvuje 10 až 16 hodin dlouhou cestu až do hloubi Rumunska. Vezou krmivo, deky, léky i odčervovací prostředky do míst, kde jsou podmínky pro toulavá zvířata nepředstavitelně drsné.
V 17. díle podcastu DOBRO je nakažlivé si s moderátory povídala o drsné realitě rumunských obecních „kilútulků“, o smyslu financování kastračních kampaní přímo na místě i o dojemném setkání rumunských záchranářek s českými rodinami, které zvířatům z ulice darovaly nový domov.
1. Od dobrovolnictví k oficiálnímu spolku Andělé zvířat bez hranic
Eva začínala jako řadová dárkyně a dobrovolná řidička. Když však na vlastní oči uviděla obrovskou vděčnost rumunských záchranářů i za obyčejný pytel granulí z marketu, rozhodla se pomoc formalizovat. Dne 1. února 2025 spolu se sestrou Haničkou, Verunkou a úzkým týmem nadšenců oficiálně založily spolek Andělé zvířat bez hranic z.s..
Všichni členové spolku pracují zcela bez nároku na honorář ve svém volném čase po běžném zaměstnání. Vedle pomoci v Rumunsku spolek operativně vypomáhá i českým azylům nebo doručuje materiální pomoc do Chorvatska.
2. Drsná realita rumunských kilútulků a pouličních psů
Situace s toulavými zvířaty v Rumunsku je dlouhodobě kritická. Kvůli nízké osvětě a chybějící prevenci lidé nechtěná zvířata běžně odvážejí daleko za vesnice a vyhazují je v lesích.
- Obecní „killútulky“: Státní a městské útvary řeší přemnožení záchytem toulavých psů do velkokapacitních zařízení (často pro 400 i více zvířat). Pokud se kapacita naplní nebo vyprší zákonná lhůta, zvířata jsou utrácena.
- Místní hrdinové: Spolek spolupracuje přímo s prověřenými lokálními záchranářkami. Mezi ně patří Dana Butas, která každodenně po své práci dochází čistit kotce do obecního kilútulku, zveřejňuje fotografie odsouzených psů na sociálních sítích a hledá jim záchranu.
- Soukromé asyly a postižení psi: Spolek dále podporuje Kristinu Kastler (která má pro případy spolku vyhrazená dvě stálá místa), Kristinu Hand (pečující o pouliční kolonie psů) a Gabrielu Bobok u Bukurešti, jež provozuje unikátní azyl, kde 90 % obyvatel tvoří handicapovaní psi na vozíčcích či bez končetin.
3. Kastrační kampaně: Jediné koncepční řešení utrpení
Materiální pomoc v pod podobě krmiva je nezbytná pro přežití zvířat, ale řešením příčiny problému jsou výhradně kastrace. Jedna nekastrovaná fena a její potomci mohou během několika let přivést na svět stovky nechtěných štěňat, která končí v krutých podmínkách.
- Výsledky v terénu: V roce 2025 spolek z příspěvků dárců zafinancoval kastraci 89 psů.
- Spolupráce s veterináři: Přímo v Rumunsku spolek financuje cílené kastrační akce u veterináře Dr. Mariana Todora i rozsáhlé kampaně u Bukurešti s dr. Cătălinou Vojka. Během jediné čtyřdenní kampaně dokáží týmy vykastrovat přes 270 zvířat.
4. Když rumunské záchranářky pláčou dojetím na Vysočině
Spolek pořádá i setkání pro dárce a adoptivní rodiny v Česku (např. v Sušici nebo na Vysočině). Na jedno z takových setkání Eva přivezla přímo z Rumunska záchranářky Danu a Kristinu.
Pro ženy, které v Rumunsku denně čelí lhostejnosti a utrpení, bylo neuvěřitelně silným zážitkem vidět na vlastní oči zachráněné psy, jak šťastně běhají po české přírodě obklopeni milujícími rodinami.
Co znamená dobro a závěrečné poselství
Pro Evu Hubenou znamená dobro přirozená pomoc v jakékoliv podobě – od přiložení ruky k dílu a odřízení tisíce kilometrů až po sdílení příspěvku na sociálních sítích či zakoupení pamlsku.
Závěrečné poselství:„Přejme si navzájem více tolerance. Kdybychom byli vůči sobě i ke zvířatům tolerantnější, více si naslouchali a nehodnotili zrychleně věci kolem sebe, zjišťovali bychom, že svět není vůbec tak špatný, jak se občas zdá.“
