Srdcař z Milína: Jak vesnický trenér učí stovku dětí hrát „život na nečisto“

Není to příběh o naleštěných akademiích milionářských klubů ani o drahých realizačních týmech. Je to příběh chlapa, kterému ve čtyřiceti letech lékaři oznámili, že má zničené obě kyčle, ale on místo litování se raději obul do trenérských tenisek. Vlasta Dudáček v Milíně u Příbrami už dvě dekády dokazuje, že největší vítězství se neodehrávají na světových stadionech, ale na obyčejném vesnickém trávníku.

Od osmi dětí k praskajícímu areálu

Když Vlasta Dudáček před dvaceti lety na milínském hřišti poprvé přebíral dětský trénink, pobíhalo po trávníku osm kluků s měkkými míči. „Nemělo to žádný řád, dělalo se to hodně punkově,“ vzpomíná s úsměvem osmiačtyřicetiletý chlapík, kterého k trénování přivedl strýc po narození prvního syna.

Dnes pod jeho rukama v TJ Ligmet Milín sportuje přes sto dětí v jedenácti týmech, o které se stará patnáct dobrovolných trenérů z řad tátů a místních nadšenců. Na vesnici, která má i s přilehlými osadami kolem dvou a půl tisíce obyvatel, je to malý zázrak.

Předcházela mu ale mravenčí práce. Výlep letáčků po školkách, přesvědčování rodičů a budování komunity. „Rodičům jsem musel vysvětlit, že celý týden máme kapelu, která cvičí na koncert, a oni mi o víkendu řeknou, že jedou k babičce. Seberou mi zpěváka, bubeníka i kytaristu a já mám chtít výkony,“ popisuje s nadsázkou kávovou diplomacii, kterou na Milíně zavedl.

Když ajťák rozumí řeči mobilních her

Zatímco většina dospělých nad dnešní digitální mládeží láme hůl, Vlasta na to jde z druhé strany. Profesí IT specialista se technologií nebojí. Když jeho hráči propadnou nové mobilní hře, zahraje si ji s nimi.

„Přijdu za klukem a zeptám se ho, jaký je level a jestli už udělal tu konkrétní misí. On na mě kouká s otevřenou pusou. Zjistí, že trenér ví, o čem mluví, a rázem máme prolomené ledy. Děti potřebují cítit, že rozumíte jejich světu.“

— Vlasta Dudáček

Tréninky pro něj nejsou jen o drilu s míčem. Fotbal vnímá jako dokonalý trenažér pro reálný život – děti se učí přijímat prohru, spolupracovat v kolektivu, respektovat autoritu a vyrovnat se s emocemi, když na ně trenér v zápalu boje zvýší hlas.

Souboj s hormonální bouří a okamžitým dopaminem

Jedním z největších úskalí práce s mládeží je krizový věk mezi 15 a 17 lety. Přechod ze základní školy na střední, první vztahy, ale také fenomén dnešní doby: touha po okamžitém výsledku.

„Kámoš zvedá dva měsíce činky v posilovně, vyfotí se na Instagram a má tam okamžitý efekt i dopamin. Na fotbale trénujete třikrát týdně a o víkendu stejně prohrajete. Ztrácejí v tom smysl,“ popisuje trefně Dudáček. V takových chvílích nastupuje mravenčí psychologická práce. Rozhovory mezi čtyřma očima u limonády, vysvětlování a neustálé vracení se k hodnotám.

Rodičům i kolegům dává jedinou, ale zásadní radu: „I když dítě udělá ze sta věcí devadesát devět špatně, vypíchněte tu jednu, kterou udělalo dobře. A u těch zbylých devadesáti devíti mlčte.“

Test peněženkou: Co je to vlastně dobro?

Když přijde řeč na to, co pro něj znamená slovo dobro, Vlasta nepoužívá vzletná hesla. Vypráví příběh o peněžence.

„Představte si, že před vámi na ulici někdomu vypadne peněženka. Nikdo vás nevidí. Můžete ji sebrat, peníze si nechat a peněženku zahodit. Nikdo vás nechytí ani nepotrestá. Ale jde o to, jestli to vadí vám samotným uvnitř. Pokud vám vadí, že jste udělali špatnou věc, i když o ní nikdo neví, pak jste dobrý člověk.“

A právě s tímto vnitřním kompasem vede stovku milínských dětí. Ne do první ligy, ale do života.

Název organizace / projektu	Oblast pomoci & Životní situace	Kontakt / Web	Díl podcastu
TJ Milín (Vlasta Dudáček)	Volnočasové sportovní vyžití pro děti a mládež na vesnici, budování charakteru a zdravých návyků	TJ Milín	Díl 36