Zázračné dítě českého fotbalu Václav Kadlec: O předčasném konci kariéry, pádu arogantní masky i výchově talentů
Do velkého fotbalu vtrhl jako kometa. V šestnácti letech debutoval za pražskou Spartu, v osmnácti se stal historicky nejmladším střelcem české reprezentace. Profesionální kariéru útočníka Václava Kadlece však v pouhých sedmadvaceti letech nemilosrdně ukončily vleklé problémy s kolenem.
V 29. díle podcastu DOBRO je nakažlivé si s moderátory Ivanem Sutnarem a Jakubem Večeřou povídal o tom, jak se s nečekaným koncem snu vyrovnal, proč odmítal roli televizního experta, jak vzpomíná na učitele, který mu nevěřil, a proč se dnes věnuje individuálnímu tréninku mladých fotbalových nadějí.
1. Zázračné dítě bez hvězdných manýrů
Když Václavu Kadlecovi v 18 letech nečekaně přišla po přistání z Evropské ligy v Moskvě reprezentační pozvánka, bral to jako mladý kluk s nadhledem. Hned při svém debutu proti Lichtenštejnsku navíc vstřelil gól, čímž se zapsal do historie.
Ačkoliv byl od dětství považován za jeden z největších českých talentů, hvězdnými sny o Realu Madrid netrpěl. „Bral jsem to automaticky. Odmalička jsem patřil k nejlepším i mezi staršími ročníky. Mým největším snem tehdy bylo prostě hrát ligu za Bohemku, kde jsem vyrůstal,“ vzpomíná skromně Václav.
2. Čtyři operace kolene a hořký konec ve 27 letech
Během kariéry si prošel řadou zranění – od operace kotníku, zánártní kůstky až po díru v hlavě po srážce na hřišti. Tyto úrazy ale vždy rychle doléčil a vrátil se zpět do formy. Zlom přišel kolem roku 2018, kdy začaly vážné problémy s kolenem.
Po první operaci věřil v rychlý návrat. Následovala druhá a třetí. „Když jsem šel na čtvrtou operaci, už jsem byl vnitřně rozhodnutý, že končím. Nebyla z toho cesta ven,“ popisuje těžké chvíle. Oficiální konec kariéry oznámil v únoru, ale dodnes cítí obrovský vděk vůči svému tehdejšímu klubu: „Sparta se ke mně zachovala skvěle. I když jsem v únoru skončil, nechali mi platit smlouvu až do června. To neudělá každý.“
3. Rok s dcerou a hledání nového smyslu
Na rozdíl od jiných fotbalistů, kteří po konci kariéry propadají do depresí nebo čelí finančním krizím, Václav měl štěstí. Konec fotbalu se načasoval s narozením dlouho vymodlené dcery.
„Brali jsme to jako něco za něco. Fotbal skončil, ale mohl jsem být naplno u toho, jak dcera vyrůstá. Kdybych hrál, trávil bych čas po hotelech a zápasech,“ hodnotí s vděčností.
Než našel svou současnou cestu, vyzkoušel si práci fitness trenéra (kde trénoval např. i rappera Marpa) a roli fotbalového skauta pro svého dlouholetého manažera Pavla Pasku.
4. Televizní expert, který se nebojí říct názor
Když mu nabídli roli televizního komentátora a experta, dva roky ji odmítal. Nechtěl dělat „chytrého“ a veřejně hodnotit své bývalé spoluhráče. Nakonec ho přemluvil Petr Svěcený na zápas Sparty s Kodaní. Dnes je Václav pravidelnou tváří na obrazovkách O2 TV Sport.
„Snažím se být svůj. Říkám své názory na rovinu a nesnažím se všem zavděčit. Někdy je to po kontroverzních zápasech těžké a nezavděčíte se oběma stranám, ale hlavu si z toho nedělám,“ říká o své mediální roli.
5. Předávání zkušeností nové generaci
Václav dnes našel vášeň v individuálním trénování mladých fotbalistů (8–15 let). Nápad vznikl náhodou, když odmítl hůře placenou pozici asistenta trenéra ve třetí lize na Žižkově a raději nabídl své služby přímo rodičům v lokálních klubech.
Dnes trénuje skupinky chlapců s cílem zdokonalit je v práci s míčem a především jim zachovat radost ze hry. „Kluci mají v klubu 3 tréninky týdně, což je pro profi růst málo. U mě mají další doteky s míčem navíc. Nehoním s nimi kondičku, ale techniku a chci, aby je fotbal bavil,“ vysvětluje svůj přístup.
6. Škola vs. Fotbal: O učiteli, který mu nevěřil
Střední školu opustil po dvou měsících, protože nešla skloubit s dopoledními tréninky A-týmu Sparty. I když zpětně přiznává, že v tom hrála roli i částečná lenost, svého rozhodnutí nelituje – fotbal mu to životně vrátil.
Zavzpomínal také na historku ze základní školy, kdy odmítl běžet vytrvalostní kolečka na čas, protože měl odpoledne důležitý zápas. Tělocvikář se tehdy rozzlobil a řekl mu, že „z něj stejně nikdy nic nebude“. Dnes na téže škole učí Václavova sestra a poháry, které jeho třída vyhrála, stále zdobí školní vitríny.
Co znamená dobro: Zahození arogantního štítu
Na otázku, co pro něj znamená dobro, Václav s úsměvem přiznává osobní proměnu.
Během aktivní kariéry si kolem sebe budoval neprostupnou ochrannou ulitu. Na veřejnosti působil často uzavřeně a arogantně, ačkoliv se pro svou rodinu a nejbližší přátele dokázal vždy rozdat. Dnes svůj přístup změnil. K fanouškům i svému okolí přistupuje s pokorou, úsměvem a otevřeností. Zjistil totiž, že obyčejný přátelský rozhovor dokáže druhému člověku udělat hezčí den – a to je podle něj jedna z nejpřirozenějších forem dobra.