Od pošty k prknům, která znamenají svět: Ivan Sutnar o lásce k ochotnickému divadlu, komunitě a síle úsměvu
Ochotnické divadlo není jen pouhým koníčkem – pro lidi, kteří mu propadnou, představuje druhou rodinu, vášeň i neplacený plný úvazek po večerech. V čtvrtém díle podcastu DOBRO je nakažlivé vyzpovídali Helena Langerová a Jakub Večeřa svého divadelního kolegu Ivana Sutnara, který stojí v čele dobříšského Divadelního spolku Kruh.
Ivan v rozhovoru otevřeně popsal, jaké to je převzít spolek s šedesátiletou tradicí, proč jako manažer z České pošty vyrazil studovat sociální práci i jak vypadá zákulisí autorských komedií, kde na jevišti vraždí Popelka a v hledišti i zákulisí se potkávají hned tři generace.
1. První jiskra za oknem kulturního domu
Láska k divadlu u Ivana nezačala na prestižních akademiích, ale nečekaným dětským objevem. Když mu bylo pouhých šest let, šel kolem dobříšského kulturního domu. Uvnitř se svítilo, dveře byly otevřené a zvědavý chlapec nejprve nahlížel okna, než sebral odvahu a vstoupil dovnitř.
„Zjistil jsem, co se tam na jevišti děje – že tam lidi hrají, užívají si to a mají spolu dobře strávený čas. Dočkal jsem se velice příjemného přijetí a od té doby jsem z našeho kulturního domu téměř nevyšel,“ vzpomíná Ivan.
Ačkoliv v osmé třídě krátce uvažoval o profesionální dráze herce, odradila ho vlastní tehdejší pohodlnost i obava z náročných přijímacích zkoušek. Divadlo mu však zůstalo osudovým koníčkem na celý život.
2. Proč manažer z pošty zamířil na sociální práci?
Ivan má s moderátorkou Helenou Langerovou společnou nejen vášeň pro divadelní prkna, ale také akademické vzdělání v oboru sociální práce. Vystudoval ji teprve nedávno, přestože v té době působil na manažerské pozici v České poště.
Impulsem ke studiu byla touha hlouběji porozumět lidským potřebám a zákazníkům u přepážek. V té době se na poště rozbíhaly celospolečenské projekty, například edukace zaměstnanců k identifikaci možných obětí domácího násilotí nebo úzká spolupráce s úřady práce. Získané znalosti ze sociální sféry dnes Ivan naplno využívá jak v lidském přístupu, tak při práci s komunitou v divadle.
3. Spolek Kruh: Šedesátiletá tradice, autorské hry a 85letá herčka
Divadelní spolek Kruh na Dobříši založil už v roce 1963 pan Vladimír „Mirek“ Procházka. První inscenací byla známá hra V Tichém domě na Čertovce – ve které si shodou okolností o desítky let později zahrál i sám Ivan. Zakladatel spolku přemlouval Ivana k převzetí vedení už od jeho osmnácti let. Ivan však přebíral štafetu až po letech s obrovskou pokorou a vědomím zodpovědnosti vůči všem členům.
Spolkem za jeho historii prošlo přes 200 herců a příznivců. Současné stálé jádro tvoří přibližně 20 nadšených ochotníků. Věkové rozpětí souboru je unikátní:
- Nejmladší členka: Ivanova dcera chodící do 3. třídy.
- Nejstarší členka: 85letá paní Maruška, která s obrovskou energií stojí u pokladny a odbavuje diváky během pětidenních divadelních festivalů.
Autorské komedie na tělo:
Spolek staví především na autorských komediích z pera rodinného spřežení Dany a Radky Poslušných. Mezi divácky nejúspěšnější tituly patří:
- Houbová omáčka: Hra, ve které Ivan na jevišti musel umírat hned dvakrát (a nesměl si splést první umírání s tím definitivním).
- Plavba po Vltavě a nemohla vraždit Popelka: Bláznivá detektivní komedie o setkání pohádkových princezen po 50 letech od maturity na parníku.
4. Divadlo jako služba komunitě i psychická vzpruha
Být předsedou ochotnického spolku znamená zdlouhavou administrativu, psaní grantových žádostí pro město Dobříš, uzávěrky a probdělé noci nad účetnictvím. Pro Ivana a jeho tým má však tato práce hluboký komunitní přesah.
Herci ze spolku Kruh nezůstávají zavření jen na prknech svého domovského kulturního domu:
- Vyrážejí do ulic: Pořádají taneční a pohybové akce přímo mezi lidmi na náměstí, hřištích nebo dokonce na zimním stadionu (Roztančíme Dobříš).
- Pomáhají v nemocnicích a LDN: Pravidelně navštěvují pacienty v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech seniorů, kde jim divadlem a humorem ukrajují z dlouhé chvíle.
- Baví děti i zdravotníky: Moderují dětské karnevaly, pořádají festivaly a propojují různé věkové skupiny.
Co znamená dobro a jaký je vzkaz divákům?
Při otázce na význam slova dobro Ivan neváhá – vidí jej především ve spojování lidí. Kdyby mohl společnost nakazit jednou jedinou pozitivní věcí, byl by to přirozený lidský úsměv, který nic nestojí, ale dokáže okamžitě projasnit den všem okolo.
„Pokud jste o divadle někdy i jen na malou chviličku přemýšleli, najděte si svůj místní ochotnický spolek a jděte do toho. Stojí to za to,“ vzkazuje na závěr Ivan Sutnar.
🎥 Celý video rozhovor s Ivanem Sutnarem si můžete pustit na YouTube kanále DOBRO je nakažlivé nebo poslechnout na Spotify a Podcasty.cz. Generálním partnerem pořadu je česká značka BioSíla.
